Chtěl jsem do nadpisu umístit větu „Dopadlo to jako vždycky…“, ale myslím si, že pro využití této věty ještě nastane ten lepší okamžik.

Už si ani nepamatuju, co všechno jsem psal do minulého příspěvku, který se tomu tématu věnoval. Otec tradičně jako každý rok hledá, do čeho by kopnul, když je nonstop doma a neumí si najít jiného koníčka. Má představa, když už teda řekl, že bude měnit plot, byla taková, že budeme potřebovat bagr, míchačku, a možná nějakého toho robotníka.

Zase jsem byl naivní, přátelé. Fachman, který nevydá zlámaného groše navíc, když si může vše udělat sám. Namísto výběru krásného plotu objednal průmyslový plot. Díky bohu, že byl lakovaný na hnědo, jinak bych mu teda už opravdu něco řekl. Namísto toho, aby vykopal základy starého plotu a nové okolníky zabetonoval do nových základů, tak jen flexou uřezal část starých okolníků a ty nové na ně nasadil. To je fušeřina první jakosti.

Naprosto stejně vyřešil i vjezdovou bránu a branku. Od té doby pokaždé, když odcházím ráno do práce, si připadám, jako bych opouštěl staveniště. Ještě chybí na zemi položené takové ty betonové bloky, do kterých se zasouvají ty trubky s tím pletivem průmyslového plotu.

Zrada ovšem přišla, přátelé. Druhá část plotu na našem pozemku má jiné okolníky. Pozemek jsme totiž dokupovali před 25 lety. Tam už tedy nemohl použít stejnou taktiku s flexou. Myslíte si, že si s tím nějak poradil? Nikoliv. Druhá část plotu tedy zůstává nedokončená a u nás to jako tradičně vypadá jako u cigánů, kdy na jednom pozemku máte možnost spatřit dva naprosto odlišné verze plotu. Alespoň, že barva souhlasí.